Určitě to vykřiknete, když je řeč o francouzských vínech, sýrech, módě, klenotech… Ale hodinky vás jaksi nenapadnou. Přitom právě Francie je kolébkou hodinářství a u francouzského dvora byli ti nejslavnější hodináři. Pro Marii Antoinettu vytvořilo neskonalé dílo například Breguet, který byl i hodinářem císaře Napoleona. Jenže dnes má Francie přibližně jen desetinu hodinářských firem proti Švýcarsku. Jaké?

Kdyby Ludvík XIV. Nezrušil Nantský edikt zaručující náboženskou svobodu, asi bychom dnes neříkali švýcarské, ale francouzské hodinářství. Jenže známe to všichni, kdyby, kdyby… Prostě jeho královské veličenstvo dovolilo vyhnat nekatolíky, a tak lékaři, vědci, hodináři opustili Francii a usídlili se ve svobodnějším Švýcarsku.

Spojitost s touto událostí má ostatně i současné umístění převážné většiny z celkem 120 registrovaných hodinářských firem s počtem zaměstnanců od 10 do 400. A sice, mluvíme o tom, že převážná většina se nachází mezi Franche-Compté a švýcarskou hranicí.  Přesněji jde o dvě třetiny společností, jak nám řekl Patric Besnard z komory hodinářů. Dnešním centrem francouzského hodinářství je město Besancon. Zde sídlí například znovu vzkříšená značka Yema, která loni oslavila šedesáté výročí. Po určitou dobu byla pod křídly Seika a poté se opět osamostatnila. Zasloužil se o to Louis-Eric Beckensteiner, který je od roku 2004 jejím majitelem. Značka Yema má na co navazovat, její hodinky byly stejně tak mezi prvními s výraznou vodotěsností (model Superman v roce 1963), stejně jako s antimagnetickou ochranou (North Pole v roce 1986) a podívaly se i s francouzsko-ruskou posádkou do kosmu. Dnes je vrcholným modelem Master Elements s Valjoux 7750.

Čistě francouzskou historii má značka Ep Pequignet založená v roce 1973 v městečku Moreau. Založil ji Emile Pequignet a po jeho odchodu v roce 2004 ho vystřídal ve vedení neméně slavný bývalý marketingový ředitel Zenithu pan Didier Leibundgut. Dnes je značka slavná svými hodinkami, které dovolují tahy používat jako samostatný náramek. Jako třeba u modelu Moorea.

Naopak pařížskou hodinářskou značkou je Saint Honoré, která sídlí na stejnojmenné ulici. Je to jakási výkladní skříň klenotníků a hodinářů Paříže. Značka vyrábí šest základních řad, prodává ve zhruba 60 zemích, nabízí jak modely s quartzovými strojky, tak mechanickými, jako je například novinka letošního roku Hausmann Magnum Automatic. Nejúspěšnějším modelem je pak dámský Orsay, kterých se prodalo několik stovek tisíc.

Pokračovat můžeme výraznými výrobci hodinek jako je Navitec, Michel Herbelin a dalšími. Samostatnou kapitolou jsou pak – Dior, Chanel, Korloff a další, které jako slavné módní domy brzy začaly nabízet i hodinky. Dnes jsou to nadnárodní společnosti. Takže cizí nebo francouzské? To je otázka, která je na místě i v případě Bell&Ross. Novou továrnu si postavila u Paříže, ale obecně ji řadíme mezi švýcarské výrobce. Takže?

No a co potom říct o výrobcích jako Lacoste nebo Replay. Třeba poslední z nich je vnímána jako nadnárodní módní značka, ale ve skutečnosti je součástí velké francouzského výrobce Christian Bernard Group. Součástí další korporace je i další u nás známá značka Certus a její nový „bratříček“ Hector.

Ale abychom nemluvili jen o „módních“ značkách, jako je nováček na českém trhu Freelook.  Rovněž výjimeční hodináři jako Alain Silberstein nebo B.R.M. dělají dobré jméno francouzskému hodinářství.